"Rozhodl jsem se vést si záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara." A.J.R.

neděle 19. října 2014

City Trail Run 2014


S blížící se Velkou Kunratickou jsem začal přehodnocovat dřívější distancování od běhání. Zásadní zlom přišel minulou neděli, kdy jsem po cyklovýletu Praha-Bedřichov nenašel morál jet zpět na kole a tak jsem si při dobrém rozmaru zašel večer na dráhu zkusit intervaly a ejhle-noha nebolela. Hned jsem se musel registrovat na City Trail Run, který mi doporučil Ferry, jenž jako správný vedoucí krom vědy dohlíží i na můj sportovní rozvoj. V týdnu jsem ještě zběsile pálil na kole kalorie během cest do a ze školy, což se mi ve středu vymstilo. Zapršelo. I když jsem se krotil na mokrých kostkách, tak v Libuši jsem to doslova přesral a na neškodné asfaltové křižovatce jsem si ustlal před autem. Kolo počesané, kyčel nateklá více než po návštěvě akvaparku v Čestlicích, zkrátka pravá strana Davida nemůže být chvíli v klidu. Ve čtvrtek jsem ještě otestoval trasu Dejvice-Kunratice běžmo a prohlásil jsem se za způsobilého nedělního startu.

Zrádnost City Trail Runu spočívala v nastavení udržitelného tempa.
Stačilo přepálit jedno kilometr dlouhé stoupání a bylo zle.
Start probíhal inteligentně ve vlnách po 100 kouscích, takže začátek byl jako po másle, pokud si pod máslem představíte kilometr s převýšením přes 110 metrů. Chybějící závodní praxe a hloupost mě sice dostaly rychle nahoru, ale zároveň jsem tak vytvářel rychle tuhnoucí směs v lýtkách. Z Petřína až na Letnou prakticky pořád mírně z kopce, takže tempo vysoké a prudký výběh z Jeleního příkopu mi vystavil stopku, odsud jsem se šoural.

Jelení příkop, premiérová návštěva v mém podání.
Nadával sám sobě za přepálené tempo. Sakroval nad volbou obuvi. Jen malou vzpruhou byla občerstvovačka na Letné. Trápení po asfaltě nechtělo mít konce. Nechutnalo mi ani trochu. V seběhu do Stromovky jsem prodal všechna svá kila a to bylo tak vše, co jsem byl schopen předvést. Ploužení a co chvíli mě předbíhal nějaký „elitní hobík“. Snažil jsem držet alespoň optický kontakt se slečnou v červeném tričku, co mě předběhla už nahoře na Letné, ale nakonec jsem se zlomil a vzdal to stejně jako pronásledování Ferryho, který okolo mě proběhl lehce jakoby nic. Před výběhem v Troji jsem definitivně zvolnil. 

Botanická zahrada a vinice svaté Kláry,
kompenzace za nikdy nekončící asfaltový úsek na předešlých kilometrech.
Ovšem stoupání přineslo zajímavý obrat. Více práce pro stehna a rozhýbání lýtek. 10 nebo 15% stoupání nehrálo roli, držel jsem tempo pod 5:30 a nutno říct, že jsem vždycky věřil, že to ty nohy ještě dají a že přestanou dělat krky. Slečnu v červeném jsem střihl s nečekanou lehkostí a netrvalo to dlouho a dostal jsem se i před Ferryho. Lehce jsem krotil své emoce, abych znova nevytuhl, ale to už bylo do cíle jen 4 km a tak jsem se rozhodl, že si taky trochu užiju pocitu z běhání. Nebržděné seběhy, trochu adrenalinu při předbíhání lidí z dřívějších vln na členitých lesních trailech ale i doprava na stupni čtyři, když se trasa zúžila a jak husy všichni šmarovali za sebou, abychom to pak na širším úseku mohli pořádně osolit. Poslední lesní seběh a výživný výběh a pak už jen po rovině do cíle. Tempo slušné, lehce nad 4 min/km a už kalkuluju koho ještě předběhnout, abych si vytvořil dobrou pozici pro cílové foto.
Finiš na pohodu.
Po takticky nezvládnuté první půlce jsem od poloviny devátého kilometru běžel pocitově slušně a co je nejdůležitější: koleno skoro nebolelo a běh mě bavil! Cílový čas 1:09:14 je po tréninkovém výpadku jednoznačný úspěch a pro mě další motivace redukovat přebytečná kila a naopak zvýšit tréninkové objemy. Nakonec i 54. místo z 567 nevypadá zle. Ferry doběhl chvíli po mně a podtrhl solidní prezentaci „Chobotix běžců“. Prapor „Chobotix běžkyň“ držela Saša, která „vyžrala“ ve štafetách druhou-těžší půlku trati.