City Trail Run 2014

S blížící se Velkou Kunratickou jsem začal přehodnocovat dřívější distancování od běhání. Zásadní zlom přišel minulou neděli, kdy jsem po cyklovýletu Praha-Bedřichov nenašel morál jet zpět na kole a tak jsem si při dobrém rozmaru zašel večer na dráhu zkusit intervaly a ejhle-noha nebolela. Hned jsem se musel registrovat na City Trail Run, který mi doporučil Ferry, jenž jako správný vedoucí krom vědy dohlíží i na můj sportovní rozvoj. V týdnu jsem ještě zběsile pálil na kole kalorie během cest do a ze školy, což se mi ve středu vymstilo. Zapršelo. I když jsem se krotil na mokrých kostkách, tak v Libuši jsem to doslova přesral a na neškodné asfaltové křižovatce jsem si ustlal před autem. Kolo počesané, kyčel nateklá více než po návštěvě akvaparku v Čestlicích, zkrátka pravá strana Davida nemůže být chvíli v klidu. Ve čtvrtek jsem ještě otestoval trasu Dejvice-Kunratice běžmo a prohlásil jsem se za způsobilého nedělního startu.

Zrádnost City Trail Runu spočívala v nastavení udržitelného tempa.
Stačilo přepálit jedno kilometr dlouhé stoupání a bylo zle.

Start probíhal inteligentně ve vlnách po 100 kouscích, takže začátek byl jako po másle, pokud si pod máslem představíte kilometr s převýšením přes 110 metrů. Chybějící závodní praxe a hloupost mě sice dostaly rychle nahoru, ale zároveň jsem tak vytvářel rychle tuhnoucí směs v lýtkách. Z Petřína až na Letnou prakticky pořád mírně z kopce, takže tempo vysoké a prudký výběh z Jeleního příkopu mi vystavil stopku, odsud jsem se šoural.

Jelení příkop, premiérová návštěva v mém podání.

Nadával sám sobě za přepálené tempo. Sakroval nad volbou obuvi. Jen malou vzpruhou byla občerstvovačka na Letné. Trápení po asfaltě nechtělo mít konce. Nechutnalo mi ani trochu. V seběhu do Stromovky jsem prodal všechna svá kila a to bylo tak vše, co jsem byl schopen předvést. Ploužení a co chvíli mě předbíhal nějaký „elitní hobík“. Snažil jsem držet alespoň optický kontakt se slečnou v červeném tričku, co mě předběhla už nahoře na Letné, ale nakonec jsem se zlomil a vzdal to stejně jako pronásledování Ferryho, který okolo mě proběhl lehce jakoby nic. Před výběhem v Troji jsem definitivně zvolnil. 

Botanická zahrada a vinice svaté Kláry,

kompenzace za nikdy nekončící asfaltový úsek na předešlých kilometrech.

Ovšem stoupání přineslo zajímavý obrat. Více práce pro stehna a rozhýbání lýtek. 10 nebo 15% stoupání nehrálo roli, držel jsem tempo pod 5:30 a nutno říct, že jsem vždycky věřil, že to ty nohy ještě dají a že přestanou dělat krky. Slečnu v červeném jsem střihl s nečekanou lehkostí a netrvalo to dlouho a dostal jsem se i před Ferryho. Lehce jsem krotil své emoce, abych znova nevytuhl, ale to už bylo do cíle jen 4 km a tak jsem se rozhodl, že si taky trochu užiju pocitu z běhání. Nebržděné seběhy, trochu adrenalinu při předbíhání lidí z dřívějších vln na členitých lesních trailech ale i doprava na stupni čtyři, když se trasa zúžila a jak husy všichni šmarovali za sebou, abychom to pak na širším úseku mohli pořádně osolit. Poslední lesní seběh a výživný výběh a pak už jen po rovině do cíle. Tempo slušné, lehce nad 4 min/km a už kalkuluju koho ještě předběhnout, abych si vytvořil dobrou pozici pro cílové foto.

Finiš na pohodu.

Po takticky nezvládnuté první půlce jsem od poloviny devátého kilometru běžel pocitově slušně a co je nejdůležitější: koleno skoro nebolelo a běh mě bavil! Cílový čas 1:09:14 je po tréninkovém výpadku jednoznačný úspěch a pro mě další motivace redukovat přebytečná kila a naopak zvýšit tréninkové objemy. Nakonec i 54. místo z 567 nevypadá zle. Ferry doběhl chvíli po mně a podtrhl solidní prezentaci „Chobotix běžců“. Prapor „Chobotix běžkyň“ držela Saša, která „vyžrala“ ve štafetách druhou-těžší půlku trati.

Výsledky: http://results.onlinesystem.cz/upload/2014/ctr/Hobby_Men.pdf

GPS track: http://www.strava.com/activities/209182125/overview