 |
V polovině října jste se na severu Čech zúčastnil extrémního
triatlonového závodu s názvem Malevil Winterman. Můžete ve zkratce nastínit
trasu závodu?
V 5:00 se začíná
skokem do temného Labe a plave se do Děčína, kde je přechod na 180 km kola
vedoucího malebnou krajinou Českého Švýcarska, Lužických hor a Podještědí, kde se
nastoupá téměř 3000 m. Závěrečný maraton je běhavý, převážně po asfaltu po málo
frekventovaných cestách, často v lesích. Závěrečných 13 km se stoupá na
Ještěd, což je taková třešnička na dortu. Specifikem závodu je, že se jede za
podpory doprovodu (u mě přítelkyně Miška a mamka), který se stará o svého
závodníka od jídla přes oblečení až po psychologickou podporu.
Pro většinu lidí je jistě nepředstavitelné v chladném
podzimním počasí už jen smočit část těla ve vodním toku. Jak jste se vypořádal
s téměř čtyřmi kilometry v ledovém Labi?
Ono je to ve
skutečnosti 8.3 km, aby to časově odpovídalo 3.8 km plavání ve stojaté vodě.
Voda byla letos teplejší než vloni a měla zhruba 11 °C, přesto jsem zvolil dva
neopreny, které mě spolu s neoprenovými ponožkami a kuklou udržely
v teplotním komfortu. Plavání v noci v Labi je obrovský zážitek
stejně jako sundávání dvou neoprénů.
Následovalo 180 km na kole s převýšením 3000 metrů.
Které úseky tady byly nejnáročnější?
Pro mě bylo nejtěžších
prvních 70 km, kde jsem se postupně dostal mimo komfort a musel zvolnit. Od
100. km jsem se naopak začal cítit opravdu dobře a ždíml jsem se více, než jsem
zvyklý. Bolelo to, ale přineslo to zlepšení o 19 minut oproti loňsku.
Po dvou těžkých třetinách přišla ta finální - maratonská
distance v běhu se závěrečným výběhem na Ještěd...
Na běhu eskaluje únava
z celého dne a proto je nejtěžší částí. Rozhodující je udržet přísun
energie, po deseti hodinách je další sladký gel to poslední, na co má hlava
chuť, ale jen na vodě se na Ještěd běží blbě. Já jsem běh rozeběhl svižně a
snažil se držet rovnoměrné tempo, což se mi dařilo, ale dlouho to na soupeře
nestačilo. Závěrečných 15 km mě naštěstí zastihlo v dobrém rozpoložení a posunul
jsem se ve stoupání z 5. na 2. místo. Závěrečný kilometr do cíle na
Ještědu jsme si i se support týmem už užili v pohodě při západu slunce.
Bylo to hodně emotivní po celém dni dřiny nás všech.
V těžké konkurenci jste našel jediného přemožitele v podobě
české triatlonové legendy Petra Vabrouška. Zaostal jste za ním o pouhou
čtvrthodinu. Jak si tohoto výsledku ceníte a kam byste ho ve své kariéře
zařadil?
Toho výsledku si
nesmírně vážím a řadím jej nejvýš především proto, že jsem krom plavání podal
vyrovaný výkon ozdobený nejrychlejším během. Stát vedle Petra, ikony českého
dlouhého triatlonu, je velká čest a krásný pocit.
Bylo ve vašich silách Vabrouška ještě více potrápit nebo
jste se vydal na maximum?
Petr je mašina, na
plavání i na kole mi pořádně naložil, protože je o tolik lepší. Nedělám si
iluze, kdyby musel, tak by se na běhu byl schopen více ždímnout, ale nemusel.
Já jsem naopak musel utahovat závity, abych se dostal dopředu, a závěrečné
stoupání jsem šel na hraně.
Na tak náročné trati jistě každého potkají krizové situace.
S jakými jste se potýkal vy?
Na kole jsem měl
v první půli menší krizi, kterou jsem překonal jídlem a zvolněním. Větší
krize přišla na běhu, kde po 20 km vyeskalovala nechuť ke všemu sladkému,
žaludek začal protestovat a v hlavě jsem byl hodně dole. Miška to dobře
přečetla a kratší úseky běžela se mnou a zásobovala mě colou s vodou a
BCAAčkama (aminokyseliny, které umí tělo pálit), uvědomil jsem si, že to
nedělám jen pro sebe, ale i pro ni a mamku v autě a je třeba se srovnat a
najednou to šlo. Bylo to v hlavě.
Co si člověk odnese ze závodu za umístění na stupních vítězů?
Dobrý pocit.
Pořadatelé tento závod vytvořili, protože sami absolvovali extrémního Norsemana
a nedlouho po něm si prošli ještě mnohem náročnějším bojem, když se jim
narodilo nemocné dítě, kterému zachránili život v dětském kardiocentru v Motole
a tak prize money ve výši 50 000,- věnuje vítěz právě na podporu tohoto
pracoviště, což je vlastně takový hodně silný výraz vděku organizátorů.
Jaké další sportovní plány či sny máte do budoucna?
Chtěl bych se příští
rok podívat na Swissmana, jeden z nejhezčích extrémních triatlonů, na
kterého se dá dostat pouze skrz loterii. Jinak je sport pro mě především relax,
takže čím víc času v horách, tím jsem více v pohodě a toho se držím.
Žádné komentáře:
Okomentovat