Běžecká terapie: Winterman klepe na dveře

Po Janošíkovi jsem zažil jeden dobrý běh a jedno hrozné kolo, kdy jsem se 2 a půl hodiny trápil až do hořkého konce. Takže stejně jako na trase Janošíka jsem začal mít zaječí úmysly, co se Wintermana týče. Ale trocha myšlenkových her a strůjcem utrpení byla podle všeho pomalá regenerace a na strýcově šedesátce jsem se přejedl všeho s tím, že si tělo už vybere, co potřebuje. =))

Na Velkém Javorníku.

Přišel týden před Radhošťskou výzvou a zároveň se blíží Winterman. V úterý jsem narubal kopce v Šárce a nohy bolely, ale běžely a tak se mi vrátila sebedůvěra a na poslední dva pěkné dny (čtvrtek a pátek) jsem si vzal volno a jel domů přitrénovat.

Na Huštýně, trocha (cyklo)turistiky.

Chtěl jsem pohnout s Vrchařskou korunou, ale můj smělý plán na silničce a v běžeckých botách se ukázal jako hloupý a já jako srabík, co po Huštýně, Javorníku a Pustevnách otáčí domů se slušnou dávkou 1600 m+, aspoň něco.

Na Pustevnách, jestli letos dokončím VKV, tak to bude malý zázrak.

Užil jsem si trochu kvalitního času s bratry a po dvou hodinách spánku jsem vyrazil vstříc vlahé před-úplňkové noci, kdy jsem od dvou ráno točil trasu Podlesí-Lhoty-Bystřička a zpět s cílem nastoupat metrů, co se do noh vejde. Nevešlo, po 5 obrátkách a 3250 m+ se zase projevil srabík, který zůstal doma v pohodlí. Zastanu se jej, asi to mělo tréninkově smysl takto. Navíc teplý jižní vítr na hřebenu a mlha válející se v údolích z toho udělaly veskrze poeticky vyhlížející záležitost, které tiše přihlížely davy srnek kolem cest a dokonce i jezevec, ale pořádný mamlas, žádné tintítko, kterého jsem prohnal ve stoupání, chudák funěl, cítil jsem s ním. Západ měsíce zbarvujícího se do oranžova, rozbřesk a východ krvavě rudého slunečního disku nad Beskydy, to spolu s jezevcem v Praze moc často nevidím.

Odlesk toho, jaké pěkné to bylo. Čočka na telefonu tu krásu moc nedává.

Po jídle a vorázku jsem si dal Bystřičku ještě běžmo pod aerobním prahem místo oběda a odpoledne vytočení noh na horáku s rodinou na Santov zakončenou jehličíčkovým sjezdem domů, Jena básnil celý večer, takovou mělo jehličíčko formu. Já jsem naopak šel spát totálně vyždímaný s nastoupanými 4900 m+.

V sobotu deštivo, nevlídno, den jako stvořený pro regenerační fifinku a koupák s Jenou a Bobanem. Zaplavat, zapářit, zavířit a pár ostřejších bazénů na vyplavení laktátu, poprotahovat. A jako zlatý hřeb večera tři bratři jako jeden na tobogánu s dojezdem vyvolávajícím tsunami a nelibost plavčíka. Spolu s masírováním a kompreskami na noc jsem pro nohy nemohl více udělat.

Závěrečné metry stoupání. Zvažoval jsem hůlky. Nevím, co bych bez nich dělal.

Před závodem ještě ionťák, carbosnack, rozklus, protažení a carbonex tabletu, zkrátka nacukřit, co se vejde. A běžíme. Tempo v mírně stoupajícím údolí okolo 4:20 je fpoho na kluka, co neběžel asfaltové tempo ani nepamatuje. Pod kopcem jsem sebral hole a natlačil GT tabletu a snažil se běžet stojku. Indiána jsem praktikoval asi do poloviny stoupání a pak jsem se možná měl ždímnout víc, ale bál jsem se závěrečné stěny a tak jsem souvisle šel energickým krokem zapřený v holích. V nejprudší části mě popohnal Tom s Michalem a tak za dohledu valašských borců mi nebylo umožněno se flákat, na hřeben už běžím a tempo zase spadne ke čtyřem, cíl, konec bolesti, která byla veliká, ne že ne a čas 39:07, za tu bolest rozhodně příjemná odměna. A nakonec první flek, ale ten je jen vyjádřením míry konkurence. Svůj souboj s loňským Davidem jsem vyhrál o minutu a s tím jsem velice spokojen. Jsem teď znovu motivován ještě trochu na kole pojezdit a zaplavat, aby Winterman byl důstojným zakončením xtri sezóny. Navíc si vezu z prodlouženého víkendu 7100 výškových, což na srabíka není úplně zlé.

Konečně jsem si mohl stoupnout doprostřed, asi ideální čas skončit, tohle už se nemusí opakovat.

Dovětek: Radhošťská výzva je závod, který má super trasu a navíc je dělaný srdcem. Startovné je 230,- z toho 200,- jde na dobrou věc. Letos tyto peníze šly na Kamarád, což je dílna pro lidi s mentálním a tělesným postižením, která zároveň dodal i věcné ceny do tomboly a balíčků pro vítěze. Takže za pár korun se pomůže dobré věci, nechají vás zazávodit a ještě je v cíli teplé jídlo plus si můžete koupit točené pivo za 25,- nebo cokoli z menu, kde jsou same vybrané mňamky, to vše na vrcholu Radhoště. Navíc paní chodí s krabicí svatebních koláčků a rozdává plnýma hrstma. A k umístění na bedně není třeba extra výkonnost. Prostě jasná volba po všech stránkách. ;-)