Radhošťská výzva

Nejde o nic kratšího a prostšího než dostat se velice přímočarou cestou z Dolní Bečvy na vrchol Radhoště. Startovné dobrovolné, výtěžek jde na opravu toho, co zbylo z Libušína na blízkých Pustevnách. Délka 5 km, převýšení 666 metrů. Ideální příležitost sundat běžecké boty z hřebíku a jít se projít. Navíc se nechal zviklat i Marek Strava a Martin, kterému jsem nemusel říkat dvakrát. Jako bonus s sebou vzal Terezku. Trochu nás opozdilo Marovo zaspání, trochu jsme rozehnali svatebčany, když jsme bloudili po „rozlehlém“ centru Dolní Bečvy, ale nakonec jsme start našli. Start byl intervalový, takže spousta času na přípravu nás, co jsme běželi až ke konci. Čili předstartovní kafíčko či domácí zázvorový čaj na umravnění mého bolavého krku a pak hurá na start.

2.5 km pohodového proběhnutí a potom pořádný krpál

Start těsně po druhé, první půlka je po asfaltu a jen mírně stoupá. Tempo cca 4:15 min/km a neběželo se mi kdovíjak zle a za chvíli vidím před sebou Maru, který startoval o minutu dřív. Jenže cesta stále stoupá a docvaknutí nakonec trvá až na konec asfaltu, zbytečně jsem to tempo nehrotil, věděl jsem, že pravý kopec potřebuje celého muže a ne zakyselenou trosku. Posuďte sami, 2.1km úsek s 26% stoupáním. Těžko se tady vylhat z absence tréninku a přítomnosti nějakých těch kilíček navíc. Nacvakávám hole a pomáhám nohám, jak to jen jde. Ještěže je mlha a nevidím v plné kráse, co nás čeká, stačí vědět. V první části je stoupání snesitelnější, ale tělo se s ním stejně nekamarádí. Postupně si zvyká, ale to kopec začíná nabírat grády. Odhadem jsem ve třetině a žaludek začne pořádně bolet, za půlkou čekám, že se asi pozvracím, ale když potkávám Ráďu s Gabčou, tak dělám hrdinu a vtipkuju. Navzdory žaludku mě to fakt baví, občas i popoběhnu, ale pak si to zase rozmyslím, nicméně, hrdinství mi zůstává a žaludek postupně vytlačuju z mysli. Slyším lokomotivu v zádech, strojové tempo, navíc bez holí. Klobouk dolů, tuším, že to Jiří, který okolo mě heká o chvíli později, nebude mít lehké vyhrát. Já jsem pochopil, že dostanu příděl několika minut a navíc jako bonus přišly úseky se sklonem okolo 35 %. Hodně těžké tady se ještě žvýknout. Potkávám Marki-spolužačku z gymplu, tak se snažím tvářit nenuceně při té dřině. Po každé stojce čekám narovnání a konec, který nepřichází. Ale blíží se. Pěšina se rovná a už jsem u hotelu. Protože jsem neposlouchal úvodní řeč, tak jsem si naivně myslel, že tady je cíl. Ač na hřebeni, neběžím, nevím kam přesně, všude mlha, jsem demotivován. Nakonec mi turisté potvrdí hypotézu s názvem: „Na vrchol.“ Je to kousek, rozbíhám se a cílovým obloukem proklušu. 44 minut a nějaké drobné, jsem spokojen, vím, že jsem tam nechal dneska skoro všechno. Tepovka je mi důkazem, průměrný tep 189, max 199. Zkrátka po závodní pauze jsem byl dost natěšený a nakonec jsem si to vážně užil, intenzivně.

Jdu si pro suché věci a horký čaj. Dávám si zelňačku. Převlíkám se. Přichází Terka, Martin a potom i Mara. Pro lepší vstřebání zážitků loudím po Míši, která kmitá v zázemí, pár panáčků pro tu naši partu. Jsem za ně vděčný, pomůžu rozdělat oheň venku, aby se lidé u něj mohli zahřát. Mlha se postupně zvedá, znova klesá, rozpouští a nakonec mizí-vítr ji rozfouká. Další panáčky na zahřátí, rizoto, piví. Pohoda. V tombole ne a ne vytáhnout naše číslo, remcáme, Terka je vytažena, remcáme už jen tři, Mara, remcáme jen dva, nakonec i já s Martinem dostaneme tašku a jsme spokojeni, nikdo neremcá. Přichází na řadu vyhlášení, každý tuší svůj čas, nikdo netušíme pořadí. Mezi ženami se hned Terka dostává na bronzový stupínek, pecka. Mezi muži se nejprve dozvíme, že čtvrtý ztratil na třetího 3 vteřiny. A třetí je nějaký David Smrčka. O tři parníky před ním je Viktor Novotný, kterého porazil o 7 vteřin Jiří Petr.

Dva borci a já. Ale pódium vždy potěší.
©Jiří Petr (Sprostá krádež fotky, omlouvám se.)

Pro úplnost: Martin je nakonec 8. a Maru při jeho běžecké premiéře předběhla snad jen první žena, super. Společné foto a Martin s Terkou jdou ještě tréninkově směr Pindula-Javorník. My dolů k autu stejnou cestou, je to fakt šupák. Ale nohy nebolí, jsou spokojené, chtělo by se jim běhat. Minimálně za rok se jim přání splní. A abych nezapomněl, velký dík a palec nahoru organizátorům, zase jednou moc pěkná sobota!

Sobota, na kterou nakonec vysvitlo slunce.

Pěkné ceny v tombole, pohár pro flákače mého ražení a perfektní catering.
Byl by hřích si to za rok nestřihnout znova.

Zde track: http://www.movescount.com/moves/move41682430