"Rozhodl jsem se vést si záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara." A.J.R.

neděle 12. května 2019

Duatlon 101 - "Krušnoman 5-82-15"

Příprava

Moc jsem se těšil na první závod po více jak roční pauze. Věděl jsem o něm už od zimy, takže jsem měl určitý prostor koncepčně pracovat, což mě baví, na druhou stranu jsem začínal prakticky od nuly nebo pokud bych to měl vztáhnout ke dnům, kdy jsem se cítil na kole a běhu komfortně; tak od mínus padesátosmičky.

Ilustrační foto pro zimní výletování.

Long story short: díky skialpům jsem měl aspoň malý aerobní polštář, který jsem povlékl do 1700 km na kole, což není moc, ale snažil jsem se posledních 14 dní více tlačit intenzitu, abych snesl bolest při závodu. Běh bohužel šel na druhou kolej a už o Velikonočním výstupu na Brestovou jsem pochopil, že do kopce tak maximálně můžu rychle jít, ale na seriózní běhání to není.


Ranní výhled z Brestové, kde mi docvaklo, že moje motory letos do kopce moc netáhnou.

Intenzita na kole a běhání intervalů nakonec odnesla achilovka, která řekla ne čtvrtečnímu běhu lesoparkem na Hostivaři a zároveň na mě vrhla spleen, takže předzávodní vyladění se nekonalo, ale aspoň jsem se snažil nerozpustit smutek v sladkém, abych to totálně nezařízl.

Erzgebirge
Musím zde říct, jak moc bylo hloupé spojovat si Litvínov jen s chemickým průmyslem. Už cestou od Dubí hledíme jak puci, jak pěkně jsou vyvedené asfalty v tomto odlehlém kraji, ale především na okolní lesy v plném rozpuku, což je příjemná změna oproti holinám v podhůří Beskyd a Hostýnkách. Utažené zatáčky, hladký asfalt a pohádkové okolí cestou na Klíny byly nejlepším předzávodním apetizerem, který jsem kdy v Česku zažil. Ubytování v Staré hračkárně v Českém Jiřetíně a předzávodní procházka okolo Flajského plavebního kanálu při západu slunce, …asi jsem se tam do toho zamiloval. 

Večer před závodem u flájského plavebního kanálu. Fotokvalita není volačo-mobil po západu slunce.

Závod

Konečně jsem mohl vstávat v osm, jaká slast! Už při snídani začalo pršet a pršelo vytrvale během většiny dne. Aspoň na rozpravu déšť zeslábl, ale na startu už zase férově lilo. 

Občerstvení o 40 km později než byl původní plán. 

Na startu jsem se neprozíravě postavil dozadu a tak výběh sjezdovky byl spojen se snahou trochu vylepšit svou pozici před kolem, brejličky zarosené a při seběhu po singltreku mocné prodírání se kupředu z druhé půle startovního pole. A potom táhlé stoupání, které mě posadilo na prdel a uklidnilo. Už při tom prvním 5km okruhu jsem pochopil, že tohle sakra nebude zadarmo a vidina dalších 3 okruhů po kole mě nenechávala klidným. Takže na kolo jsem sedal už solidně rozpumpovaný, okolní déšť jsem bral už jen jako kulisu, která tomu všemu dodává tu správnou atmosféru. Výjezd z depa byl svižný. Dokud v nohách bylo glykogenu přehršel, tak jsem točil jak o duši. Po dlouhém sjezdu a prvním kopci v Německu jsem dokonce měl na dohled Vabra. 


Závěrečný sjezd do depa s konečně opláchnutým kolem. =))


Mezitím jsem se co chvíli předjížděl s Martinem, který zafungoval jako velice dobrý metronom a i když mi ve stoupání z Německa uskočil, tak jsem jej na začátku druhého kola ve sjezdu opět docvakl a pak už jsme se jen navzájem motivovali, abychom to nějak obstojně objeli. Jelikož na německé straně i vysvitlo slunce, tak to bylo velice příjemné drcení klik. Jedinou obtíží bylo, že laxní rozvědčíci nás před koncem prvního kola poslali rovnou do druhého a tudíž jsme přišli o možnost doplnit vodu, takže nakonec 82 km o jedné lahvi, která musela stačit. Ale přijel jsem se sem příjemně unavit a ne brblat, takže jsme si užívali deště, mlhy, větru a výjimečně sluníčka. Poslední kilometry kola se zajídaly a jako bonus jsme ještě dostali to, o co nám trasu zkrátili v prvním kole, čili ještě jedno mírné stoupání před během a pak šup do depa. Nebyl jsem schopen obout běžecké boty, takže jsem provařil dost času, holt kolo a nedostatek závodní praxe si začali vybírat svou daň.

Mozek po kole vypnutý. Koušu do gelu, který se otevírá zlomením. Pohoda. =)

Byl jsem tvrdý jak šutr, chodidla promrzlá bez citu, ale běh po singltreku je taková zábava, že se vše nakonec rozhýbalo. První kopec a bolest, kterou jsem ještě kousnul, ale představa, že tohle půjdu ještě dvakrát… auvajs! Začali mě předbíhat ti, které jsem strouhnul na kole a tak jsem se vytratil z první dvacítky a soustředil jsem se jen na to, abych do sebe dostal nějakou energii a nezkapal. Už jsem prakticky běžel jen sám proti sobě. Těžký to boj. Naštěstí stoupání na konci okruhu nejdříve zpříjemnili Slavaťáci a pak Miška, které jsem postupně odložil orosené brýličky, rukavice a nakonec i návleky, což mě mentálně odlehčilo.
Běh byl asi tak dynamický, jak to vypadá na fotce. Zadek těžký, nohy tvrdé. Bude potřeba to ještě vyladit.

V druhém kole jsem ještě vyběhl táhlé asfaltové stoupání, snad díky tabletě, kterou jsem se snažil celé první kolo zžužlat a nakonec jsem z ní tu energii dostal. A když mi bylo nejhůř, tak jsem si uvědomil, jak je tady pěkně a užíval jsem si, že jsem v lese, na horách, mimo Prahu. Ve třetím kole už jsem si v hlavě spočítal, že svižná chůze bude do kopca podobně rychlá a mnohem ekonomičtější. Taky že jo. Navíc bříško, které bylo celý běh jen na troše Coly a magnézka už taky stávkovalo a začalo se nafukovat. Poslední stoupání tak byl boj doběhnout vcelku až do cíle, který nakonec přišel a já vyndaný jak ruce z kapes jsem úlevně proběhl cílem s pocitem solidně odpracovaného závodu.
Cílová rovinka, juhůůůůů! Duathlon 101, exam passed!
 
V souladu s mým startovním číslem – 101, můžu říct, že tohle byla lekce „Duathlon 101“, kdy jsem dostal naplácáno za tréninkovou nekázeň v podobě nedostatku kopců a zároveň mě odměnilo kolo, kde jsem nějaké ty krtince kolem Prahy jezdil, tak v kombinaci se 14. časem na kole a 40. na běhu a slabším depem jsem se nakonec dostal do cíle jako 24. za 4:26, což beru všema dvaceti a cítím se silně satisfakovaně s ohledem na to, jak moc to někdy bolelo poskládat práci, kolo, běh do týdne kdy se spánku nedostává a všude je žádán výkon.

Byl to nad očekávání pěkný víkend. Přátelská atmosféra na Klínech vytvářející dojem tepla v chladném podmáčeném dni a to celé prošpikované pořádnou náloží kola a běhu v malebném koutu země na pomezí Čech a Německa, asi se sem budu muset ještě vrátit a ne nutně jen závodit. =)

1. běh: https://www.strava.com/activities/2359064646
Kolo: https://www.strava.com/activities/2359064947
2.běh: https://www.strava.com/activities/2359064806

Výsledky: http://www.czechtriseries.cz/results/track/9232?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F3678

Žádné komentáře:

Okomentovat