Po zpackaném ultratrailu, první triatlonové pábení

Už delší dobu koketuji s myšlenkou nahlédnout do světa triatlonu a naučím-li se plavat, tak zkusit i nějaký delší triatlon. A jelikož každý tušil, jak dopadne další můj běžecký pokus v Jizerkách, tak jsem se nechal zlákat na Pražský triatlon, který se konal „den poté“. Samotnou registraci do závodu jsem nechal až na neděli podle toho, jak se vše vyvrbí. V sobotu jsem odběhl 22 km na Jizerském ultratrailu a dalších 18 km odpajdal zpět do prostor startu/cíle. Běžecká část hratelná. S ohledem na koleno bylo 20 km za 2 hodiny přijatelné tempo, za které se úplně nestydím.

Chvíli po startu, bezbolestný běh.

Od Jizerky už to však byla jen příjemná procházka po Jizerských lesních cestách, která mi poskytla trochu bolesti a lamentování nad kolenem, ale taky spoustu prostoru pro přemýšlení a tvorbu předsevzetí, která jen těžko budu všechna dodržovat, ovšem začít více cvičit s nohou a přitlačit na plavání, to bych zvládnout mohl. Nakonec cesta samotná vedla příjemnými prosluněnými místy, tak se plány zosnovaly prakticky samy.

Protržená přehrada a co z ní zbylo

Smutně jsem se díval, jak běžci jeden za druhým dobíhají do cíle, a žužlal nealko Bernarda. Náladu mi zvedlo vyzkoušení trička Hostýnské osmy, které sem přivezl ukázat Lukáš a k mé radosti L-ko (které mám objednané) sedělo krásně, navíc je nádherné! No a jak jsem začal trochu pookřívat, v hlavě jsem začal osnovat plány na neděli.

Spánek po vzdaném závodu za moc nestojí. Buďto vás studí probrečený polštář nebo vás budí bandička, která se rozhodla cestou z párty probrat zásadní pravdy života a zaházet si u toho míčem na koš. A taky jsem při každém dalším probuzení cítil, jak nohy tuhnou. Hned jsem lupl jedno magnesko, zapil půllitrem vody a natáhl kompresky, abych zachránil, co se dalo. Ráno už jako spořádaný člověk zvažuji pro a proti a vychází mi, že bych si měl dát den klidu. Koleno navzdory tubě kostivalové masti, kterou jsem na něj vypatlal a dopřál mu zábal, stále trochu bolí. Pak si ale vzpomenu, že plavání a jízda na kole tomu podle slečny fyzioterapeutky nemůžou ublížit a naopak by měly dělat i dobře a tak narychlo tlačím vločky s jogurtem a balím běžecké boty do batůžku, navlíkám se do závodního a s tím, že se koleno rozhýbe a nohy rozšlapou cestou do Dolních Počernic, vyrážím. 15 km je akorát na rozjetí. Registraci stíhám, tudíž jsem najednou o šest kil lehčí, ale s vidinou kulturního vyžití na neděli. Lepím čísla všude možně, chystám věci a spolu s Vojtou, který jde taky svůj první trialton, a Ironmanem Dušisem tlačíme kola a vše do depa a jdeme se nachystat na plaveckou část.

Ironman a dva novici

Jelikož jsem klasik hlavně takhle po ránu a taky proto, že neumím plavat, zvolil jsem právě kategorii Klasik (400 m plavání/36km kolo/4 km běh), což je taková zlatá střední cesta mezi Sportem a Hobby, dost kola, málo plavání a běhání, ideální regenerace po sobotním trápení. Mohl bych sáhodlouze popisovat postartovní řež, mou neschopnost držet při kraulu směr,… prostě jsem pak raději plaval prsa a pokusy o kraul skončily daleko od hlavního proudu nebo mě někdo pomlátil. Ovšem utrpení netrvalo dlouho a už si běžím ke kolu a dušička se raduje. Příště si asi vezmu ručník jako všichni ostatní, abych mokré nohy obalené štěrkem nemusel třít o sebe a nakonec stejně jet v botech s hromadou jemných kamínků. Tričko jsem si oblékl naruby a předkem na zadek. Po obrácení trička tak depo po plavání gentlemansky opouštím až po většině souputníků na 92. místě. Netrápí mě to, sázím těžší převody a rozjíždím stíhačku. Na obrátce na 6. km dojíždím Vojtu, který si umí obléct triko napoprvé, i když plave asi stejně dobře jako já. Rozjíždíme zde povolený hák, ale jsem malý sobeček, který má po sobotě tvrdkavější nohy, ale jedou mu a tak se víceméně vědomě škubu a jedu si svoje. Ještě dva cyklisti se ke konci okruhu zaháknou, ale nevypadají, že by chtěli střídat, tak jsou odpárání.

První kolo bylo dost ostré a tak na začátku druhého v protivětru trošinku zvolňuji, ale po chvíli se zase rozjíždím k velké stíhačce, kus před obrátkou vidím Dušise, který už jede od obrátky a má stále velký náskok a tak nezbývá než dřít a doufat. Na konci druhého kola dávám gel ze startovního balíčku-je hnusný a nechce se mu ven. Naštěstí jej podržím v bříšku a v nájezdu do třetího, tedy posledního kola, se do toho opírám s tím, že je to posledních 12 km, kde se dá ještě zamíchat s kartami-dojet Dušise. 

Azuro, asfalt a "pedal to the metal"

O celkovém pořadí nemám ponětí, neboť trať je stejná pro všechny tři kategorie, jen každý jede jiný počet kol, tak se tady motá spoustu ne zcela lehce rozlišitelných cyklistů. Před obrátkou na 30.km dojíždím Dušise, který se chytí jak klíště a pustí až v jednom z následujících stoupání. Přemýšlím, jak budou reagovat zakyselené nohy na přechod do běhu a jako jediné rozumné řešení se jeví to co nejdřív vyzkoušet. Některá stoupání už jdu i ze sedla a o laktátu nepřemýšlím, prostě tam je.

Depo z kola do běhu mi jde, nazuju boty, přenesu jen malý podíl štěrku a frčím. Koleno je takové trochu legrační a zrovna jistě se necítím. Po chvíli probíhám přes časoměřičskou bránu a zahajuji oficiálně první ze 4 kilometrových kol, které vedou parkem po trávě, šotolince a dřevěných mostcích, velká část okruhu nabízí stínek, což je tomhle vedru z nezaplacení! Potím se, snažím se, bolí to, ale nakonec se rozeběhnu. Tempo jde někam ke 3:45/km, už jen abych něco neprovedl kolenu. Jsem šetrný a čím dál více tuhnu, zatímco koleno drží a ani se moc neozývá zpod kompresky. Tempo jde postupně dost nad 4 min/km, ale pořád předbíhám další lidi a to mě udržuje v pohybu. Dokončuji slitý jako hovado, nevěřil bych, že i jen 4 km můžou takhle bolet.

To vedro udělalo svoje, slitý, rudý v obličeji, ale šťasten!

Nicméně koleno vydrželo, pocitově super výkon, čas 1:27:33, jsem s tím spokojený?! Ani nevím, počítám, pořád nevím. Až konzultace hodinek s oficiálními výsledky mi dává uspokojivou odpověď. Může mě jen mrzet pomalé plavání, ze kterého vyplynula cyklistika bez možnosti potkat rovnocenného partnera do háku. Ale i tak kolo za 59:27 je 7. čas v cyklistické části a 4 km za 16:16 dokonce 3. v běžecké. Celkově pěkné 14. místo. Ztráta na prvního 8:45 (z toho 6:30 na plavání). Dušis i Vojta do 30. místa ze 133 lidí.

Cho-bo-tix crew jde do-pře-du!

První zkušenost s triatlonem veskrze positivní a nad lehkým pozávodním obědem si slibujeme, že se budeme snažit, abychom tomu plavání v dohledné době nakopali zadek.

GPS track: http://www.movescount.com/moves/move36260939

Odkaz na výsledky: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0AlBQrPxis386dE1kX015S09YNXlrYWdTX1dpS3dRMFE&gid=1